|
V této sérii se podíváme na základní definice týkající se složení, tvaru a vzhledu nožů. Protože je nejlepší začít od začátku, nejprve se podrobněji zaměříme na laminaci čepelí, jinými slovy na jejich vícevrstvou konstrukci. Pojďme se tedy dozvědět více o vlastnostech, výhodách a nevýhodách různých typů laminace. Podle způsobu, jakým měkčí ocel (jigane) obklopuje tvrdší jádro (hagane), rozdělujeme laminaci do následujících kategorií:
Nože na našem webu jsou také rozdělené do těchto kategorií, takže je můžete procházet použitím filtru na levé straně kolekcí. |
Kromě toho existují ještě specializovanější a výrazně vzácnější konstrukce:
Honyaki – čepel z jediné oceli bez měkkého pláště, diferenciálně kalená namísto laminování. Jde o tradiční kovářskou metodu vyžadující vysokou úroveň dovedností a nabízíme také vybrané nože honyaki.
Mozaikový damašek – velmi složitá konstrukce s výrazným vzorem vytvořená pokročilými technikami svařování do vzoru, používaná především z estetických důvodů a vyráběná v omezeném množství.
Monosteel
→ Jedna vrstva oceli
Jak název napovídá, tyto nože nejsou laminované, ale jsou vyrobené z jediného druhu velmi tvrdé oceli, která je přirozeně odolná proti poškrábání. Čepel z monosteelu nemá na povrchu žádný vzor, obvykle je vyleštěná do zrcadlového lesku a její design je minimalistický.
Honyaki
Jednovrstvé nože neboli nože z monosteelu se dále dělí na čepele s rovnoměrným tepelným zpracováním, u nichž má celá čepel stejnou tvrdost a martenzitickou strukturu, a čepele honyaki, které představují starší a romantičtější způsob výroby nožů. V Japonsku se kováním honyaki vyrábí méně než 1 % nožů, ale výsledné čepele mnozí nožířští nadšenci považují za nejlepší na světě. Čepel honyaki se vyrábí z jednoho kusu oceli a prochází dvoufázovým kalením. Tento proces, označovaný jako diferenciální kalení, zanechává hřbet měkčí, takže funguje jako pružný polštář podobně jako laminace u jiných nožů, zatímco ostří získává tvrdou martenzitickou strukturu a zůstává velmi dlouho ostré.
Mohou být broušené z obou stran (oboustranný výbrus), nebo pouze z jedné strany (jednostranný výbrus).
Warikomi
→ Tato metoda se obvykle používá pouze u nožů s oboustranným výbrusem
Tvrdé jádro nože je vloženo mezi dvě vrstvy měkčí oceli, které sahají pouze do poloviny šířky čepele. Tento specifický typ konstrukce se používá u ocelí, které se velmi obtížně kovají, například u některých druhů práškových ocelí. Rozžhavený kus železa se rozštěpí a vloží se do něj kus oceli. Nový materiál se následně vyková do jednoho kusu. Vzniká tak vysoce odolný kuchyňský nůž s poněkud poddajnějším jádrem. Hlavní výhodou těchto nožů je, že jsou tenké, ostré a velmi dobře si zachovávají ostří. Warikomi se také nazývá „metoda rozštěpení a vložení“.
San-mai
→ Tři vrstvy oceli
→ Nože san-mai mají vždy oboustranné ostří
San-mai se překládá jako „tři vrstvy“ a při této konstrukci je měkčí ocel kovářsky svařena po obou stranách jádra z tvrdé oceli, čímž čepeli poskytuje strukturální pevnost, aniž by ztratila schopnost udržet ostří. Tato metoda umožňuje snazší výrobu (zejména kalení) i snadnější broušení. Čepel se tedy skládá z primární vnitřní vrstvy a dvou sekundárních vnějších vrstev. Dalším důležitým aspektem je typ oceli použité pro tyto vrstvy. Primární vrstva je velmi často vyrobena z oceli s vysokým obsahem uhlíku (a je náchylná ke korozi) a následně vložena mezi dvě vrstvy nerezové oceli s vysokým obsahem chromu, které chrání citlivé jádro před vnějšími vlivy, jako je rez a prasknutí.
Jedná se zdaleka o nejběžnější výrobní postup u japonských nožů.
Prvním kovářem, který vynalezl laminování oceli náchylné ke korozi a nerezové oceli, byl Teruyasu Fujiwara, japonská legenda mezi současnými kováři.
Damašková ocel san-mai
→ 5 a více vrstev oceli
→ Nože san-mai mají vždy oboustranné ostří
San-mai z damaškové oceli představuje vrchol nožířského umění. Středové jádro čepele (ostří) je vyrobeno z tvrdší oceli a vloženo mezi více než dvě vrstvy měkčí, poddajnější oceli. Výsledkem tohoto procesu je damašková ocel laminovaná ve stylu san-mai, která však obsahuje více než pět vrstev (vždy lichý počet). Někdy se jí říká suminagashi, protože připomíná mramorování na papíře.
Zvlněný damaškový vzor sám o sobě nemá žádnou funkci, protože středové jádro a dvě vnější vrstvy tvoří zcela dostačující nůž. Tyto vícevrstvé konstrukce proto představují další estetickou hodnotu spolu s vyšší cenou a kováři je využívají k prezentaci svého uměleckého cítění a talentu. Nenechte se však zmást: v pozadí čerpají z dědictví starého několik staletí a z těžce nabytých znalostí, mnoha hodin práce a značného množství materiálu.
Damašková ocel vzniká vrstvením různých druhů kovových slitin a jejich následným vykováním do jediného kusu. Když se tyto slitiny brousí, přijdou do styku s kyselinou nebo se otryskají kuličkami, reagují odlišně a odhalí vizuálně působivé vzory.
Čepel lze upravovat různými způsoby:
- Leptání kyselinou: vrstvené kovy reagují s roztokem různými způsoby. Například uhlíková ocel, která je méně odolná vůči korozi, ztmavne, zatímco niklové stříbro zůstane jasné. Střídající se vrstvy tmavšího a světlejšího kovu pomáhají odhalit plynulý, zvlněný vzor.
- Tryskání kuličkami: tryskání oceli abrazivním materiálem způsobí, že měkčí ocel získá matný vzhled, zatímco tvrdší ocel si zachová svůj lesk. Zároveň vytváří povrchové textury, které usnadňují uvolňování potravin z čepele a snižují odpor při krájení. Tryskání kuličkami se obvykle používá k dosažení jemnějšího damaškového vzoru.
- Broušení/leštění: vzory a mechanické rozdíly mezi jednotlivými druhy oceli lze zvýraznit také broušením na brusných kamenech.
- Kombinace metod.
Prohlédnout damaškové nože San-mai
Tajemství damaškové oceliDamaškové nože lze okamžitě rozpoznat podle jedinečných, nádherně zvlněných linií, které zdobí čepel. Tento charakteristický vzor vzniká laminováním různých vrstev a druhů oceli. Moderní damaškové vzory na nožích bychom však neměli zaměňovat s damaškovou ocelí, která se používala k výrobě mečů a dalších zbraní. Protože až do předindustriální éry nebylo možné pomocí metalurgických technologií vyrábět homogenní ocel, čepele se vyráběly z několika svařovaných vrstev měkčích a tvrdších materiálů. První damaškové čepele vznikaly současně v různých částech světa kolem 3tí století př. n. l. V Evropě se vyráběly damaškové meče, zatímco podobná technologie se používala k výrobě japonských katan. Tyto čepele byly vychvalovány pro svou odolnost, odolnost proti zlomení a vynikající ostrost. Říkalo se, že dokážou přeříznout hedvábný šátek padající vzduchem nebo rozpůlit pírko za letu. Původní receptura výroby tohoto typu damaškové oceli se ztratila v historii. Výrazná struktura je však úspěšně reprodukována pomocí pokročilých technologií, postupů a materiálů. S ohledem na tehdejší technologie byly damaškové čepele mimořádné. Jejich vlastnosti byly jedinečné a spojovaly výjimečnou plasticitu s neuvěřitelnou tvrdostí a bezkonkurenční pevnost s odolností. I proto se dlouho věřilo, že mají mystické vlastnosti. Fascinace mýtickou damaškovou ocelí přetrvává a i dnes má krása ve světě oceli své přirozené místo. |
Ni-mai a damašek Ni-mai
→ Laminace jednostranně broušených nožů
Laminace Ni-mai se používá u nožů broušených pouze z jedné strany, které se skládají z tvrdého jádra (ostří) a měkčí vnější vrstvy. Pokud má měkčí vrstva několik vrstev oceli, nazývá se tato konstrukce laminací ni-mai damašek; vzor je přitom viditelný pouze na jedné straně čepele (obvykle na pravé, protože většina nožů s jednostranným výbrusem je určena pro praváky). Díky měkké a poddajné vnější vrstvě oceli se jednostranně broušené nože ostří mnohem snadněji.
Mozaikový damašek
→ Tento proces kovářského svařování se také nazývá vzorový damašek
Oceli svařované vzorovým kováním se vyrábějí kovářským svařováním střídajících se plátů oceli, které se následně mnohokrát skládají a znovu kovářsky svařují. Během tohoto procesu vzniká atraktivní povrchový vzor: vířivé obrazce světle leptaných oblastí na téměř černém pozadí. Jde o mimořádně složitý a časově náročný proces, proto jsou tyto nože vzácné a patří mezi velmi vyhledávané a drahé nože.
