Japonská laminace nožů kombinuje tvrdou ocel jádra s měkčími vnějšími vrstvami, aby vyvážila ostrost, houževnatost a náročnost údržby. Tento průvodce porovnává konstrukce monosteel, Honyaki, Warikomi, San-mai, Ni-mai a damaškové konstrukce. Zjistěte, jak se jednotlivé struktury vyrábějí, které nože je používají a jak plášť chrání jádro, usnadňuje ostření a vytváří charakteristické vzory.
|
V této sérii se podíváme na základní definice týkající se složení, tvaru a vzhledu nožů. Protože je nejlepší začít od začátku, nejprve se ponoříme do laminace čepelí, jinými slovy do jejich vícevrstvé konstrukce. Pojďme tedy zjistit více o vlastnostech, výhodách a nevýhodách různých typů laminace. V závislosti na způsobu, jakým měkčí ocel (jigane) obklopuje tvrdší jádro (hagane), rozdělujeme laminaci do následujících kategorií:
Nože na našem webu jsou také rozděleny do těchto kategorií, takže je můžete procházet použitím filtru na levé straně kolekcí. |
Kromě toho existují specializovanější a výrazně vzácnější konstrukce:
Honyaki – čepel z jediné oceli bez měkkého pláště, kalená diferenciálně namísto laminování. Jde o tradiční kovářskou metodu vyžadující vysokou úroveň dovedností a nabízíme také vybrané nože honyaki.
Mozaikový damašek – vysoce komplexní vzorovaná konstrukce vytvořená pokročilými technikami svařování vzorů, určená především pro estetický dojem a vyráběná v omezeném množství.
Monosteel
→ Jedna vrstva oceli
Jak název napovídá, tyto nože nejsou laminované, ale jsou vyrobeny z jediného typu velmi tvrdé oceli, která je přirozeně odolná proti poškrábání. Monosteelová čepel nemá na povrchu žádný vzor, obvykle je vyleštěna do zrcadlového lesku a její design je minimalistický.
Honyaki
Jednovrstvé neboli monosteelové nože se dále dělí na čepele s jednotným zakalením, u nichž má celá čepel stejnou tvrdost a martenzitickou strukturu, a čepele honyaki, které představují starší a romantičtější způsob výroby nožů. V Japonsku je kováním honyaki vyrobeno méně než 1 % nožů, ale výsledné čepele mnozí nožířští nadšenci považují za nejlepší na světě. Čepel honyaki je vyrobena z jednoho kusu oceli a prochází dvoufázovým procesem kalení. Tento proces, nazývaný diferenciální kalení, zanechává hřbet měkčí, takže funguje jako polštář, podobně jako laminace u jiných nožů, zatímco ostří získává tvrdou martenzitickou strukturu a zůstává velmi dlouho ostré.
Mohou být broušeny na obou stranách (oboustranné ostří) nebo pouze na jedné straně (jednostranné ostří).
Warikomi
→ Tato metoda se obvykle používá pouze u nožů s oboustranným ostřím
Tvrdé jádro nože je vloženo mezi dvě vrstvy měkčí oceli, které dosahují pouze do poloviny šířky čepele. Tento specifický typ konstrukce se používá u ocelí, jejichž kování je velmi náročné, například u některých typů práškových ocelí. Rozžhavený kus železa se rozštípne a vloží se do něj kus oceli. Nový materiál se následně vyková do jednoho kusu. Výsledkem je mimořádně odolný kuchyňský nůž s mírně poddajnějším jádrem. Hlavní výhodou těchto nožů je, že jsou tenké, ostré a velmi dobře si udržují ostří. Warikomi se také nazývá „metoda rozštípnutí a vložení“.
San-mai
→ Tři vrstvy oceli
→ Nože San-mai mají vždy oboustranné ostří
San-mai znamená „tři vrstvy“ a při této konstrukci je měkčí ocel kovářsky navařena na obě strany jádra z tvrdé oceli, čímž čepel získává strukturální pevnost, aniž by ztratila schopnost udržet ostří. Tato metoda umožňuje snazší výrobu (zejména kalení) i snadnější broušení. Čepel se tedy skládá z primární vnitřní vrstvy a dvou sekundárních vnějších vrstev. Dalším důležitým aspektem je typ oceli použité pro tyto vrstvy. Primární vrstva je velmi často vyrobena z oceli s vysokým obsahem uhlíku (a je náchylná ke korozi) a následně vložena mezi dvě vrstvy nerezové oceli s vysokým obsahem chromu, které chrání citlivé jádro před vnějšími vlivy, jako je rez a prasknutí.
Toto je zdaleka nejběžnější výrobní postup u japonských nožů.
Prvním kovářem, který vynalezl laminování oceli náchylné ke korozi a nerezové oceli, byl Teruyasu Fujiwara, japonská legenda mezi současnými kováři.
Damascus San-mai
→ 5 a více vrstev oceli
→ Nože San-mai mají vždy oboustranné ostří
Damašková ocel San-mai představuje vrchol nožířského umění. Středové jádro čepele (ostří) je vyrobeno z tvrdší oceli a vloženo mezi více než dvě vrstvy měkčí, poddajnější oceli. Výsledkem tohoto procesu je damašková ocel laminovaná ve stylu san-mai, která však obsahuje více než pět vrstev (vždy lichý počet). Někdy se jí říká suminagashi, protože připomíná mramorování na papíře.
Zvlněný damascénský vzor sám o sobě nemá žádnou funkci, protože dokonale použitelný nůž tvoří středové jádro a dvě vnější vrstvy. Tyto vícevrstvé konstrukce proto představují dodatečnou estetickou hodnotu spolu s vyšší cenou a kováři je využívají k prezentaci svého uměleckého cítění a předvádění svého talentu. Nenechte se však zmást: v pozadí čerpají z dědictví starého několik staletí a z těžce nabytých znalostí, mnoha hodin práce a značného množství materiálu.
Damašková ocel vzniká vrstvením různých druhů kovových slitin na sebe a následným vykováním do jednoho kusu. Když jsou tyto slitiny nabroušeny, dostanou se do kontaktu s kyselinou nebo jsou otryskány skleněnými kuličkami, reagují odlišně a odhalí vizuálně působivé vzory.
Čepel lze upravit různými způsoby:
- Leptání kyselinou: vrstvené kovy reagují s roztokem různými způsoby. Například uhlíková ocel, která je méně odolná proti korozi, ztmavne, zatímco niklové stříbro zůstane světlé. Střídající se vrstvy tmavšího a světlejšího kovu pomáhají odhalit plynulý, zvlněný vzor.
- Tryskání skleněnými kuličkami: tryskání oceli abrazivním materiálem způsobí, že měkčí ocel získá matný vzhled, zatímco tvrdší ocel si zachová svůj lesk. Vytváří také povrchové textury, které pomáhají uvolňovat potraviny z čepele a snižují odpor při krájení. Tryskání skleněnými kuličkami se obvykle používá k dosažení jemnějšího damascénského vzoru.
- Broušení/leštění: vzory a mechanické rozdíly mezi ocelmi lze zvýraznit také broušením na brusných kamenech.
- Kombinace metod.
Prohlédnout damascénské nože San-mai
Tajemství damaškové oceliDamascénské nože lze okamžitě rozpoznat podle jedinečných, krásně zvlněných linií, které zdobí čepel. Tento charakteristický vzor vzniká laminováním různých vrstev a druhů oceli. Damascénské vzory na moderních nožích bychom si však neměli plést s damaškovou ocelí, která se používala ke kování mečů a dalších zbraní. Protože až do předindustriální éry nebylo možné pomocí metalurgických technologií vyrábět homogenní ocel, čepele se vyráběly z několika svařovaných vrstev měkčích a tvrdších materiálů. První damaškové čepele vznikaly současně v různých částech světa kolem 3tí století př. n. l. V Evropě se vyráběly damaškové meče, zatímco k výrobě japonských katan se používala podobná technologie. Tyto čepele byly vychvalovány pro svou odolnost, odolnost proti lámání a vynikající ostrost. Říkalo se, že dokázaly přeříznout hedvábný šátek při jeho pádu nebo rozpůlit pírko ve vzduchu. Původní receptura výroby tohoto typu damaškové oceli se v průběhu dějin ztratila. Výrazná struktura se však úspěšně reprodukuje pomocí pokročilých technologií, postupů a materiálů. S ohledem na tehdejší technologie byly damaškové čepele mimořádné. Jejich vlastnosti byly jedinečné a spojovaly mimořádnou plasticitu s neuvěřitelnou tvrdostí a bezkonkurenční pevnost s odolností. Proto se také dlouho věřilo, že mají mystické vlastnosti. Fascinace mytickou damaškovou ocelí přetrvává a i dnes má krása své přirozené místo ve světě oceli. |
Ni-mai a damašek ni-mai
→ Laminace jednostranně broušených nožů
Laminace Ni-mai se používá u nožů broušených pouze z jedné strany, které se skládají z tvrdého jádra (ostří) a měkčí vnější vrstvy. Pokud má měkčí vrstva několik vrstev oceli, označuje se jako laminace damašku ni-mai, přičemž vzor je viditelný pouze na jedné straně čepele (obvykle na pravé straně, protože většina nožů s jednostranným ostřím je určena pro praváky). Díky měkké a poddajné vnější vrstvě oceli se jednostranně broušené nože snadněji ostří.
Mozaikový damašek
→ Tento proces kovářského svařování se také nazývá damašek s vrstveným vzorem
Oceli s vrstveným vzorem se vyrábějí kovářským svařováním střídajících se plátů oceli, které se následně mnohokrát skládají a znovu kovářsky svařují. Během tohoto procesu vzniká atraktivní povrchový vzor: spirálovité obrazce světle leptaných oblastí na téměř černém pozadí. Jde o mimořádně složitý a časově náročný proces, proto jsou tyto nože vzácné a patří mezi velmi vyhledávané a drahé nože.
